Jelikož jsme v srpnu odvezli dcerku k babičce a dědečkovi na Slovensko, rozhodli jsme se, že zpáteční cestu autem využijeme a proměníme ji v dovolenou. Měli jsme na ni s manželem jen týden, proto jsme vybírali mezi blízkým Rakouskem a Slovinskem. Vzhledem k počasí padla volba nakonec pro Slovinsko.
Udělali jsme si hrubý náčrt toho, co bychom rádi viděli, ale plán je pojmout to spíš volně – dle nálady a dalších okolností. Později se ukáže, že plány opravdu budeme muset přizpůsobit.
1. den – Maribor
Ráno vyrážíme ze Slovenska a krátce po 16 h přijíždíme do Mariboru. Máme tu rezervovaný pokoj v hostelu. Je hned v centru, takže po osvěžení a vyložení pár nezbytností, jdeme na obhlídku města. Míjíme pár památek (františkánský kostel sv. Marie, městský hrad atp.) a procházíme se uličkami. Dostáváme hlad a tak si sedáme v jedné z uliček plné letních zahrádek a objednáváme si večeři. Občerstveni pokračujeme směrem k řece. Kromě historické bašty tu můžete vidět i nejstarší živoucí rodící révu, která se popíná po jednom z domů. Přecházíme přes most na druhou stranu řeky pro vzdálenější pohled na historickou část města. Tuto část neshledáváme zvlášť zajímavou a také se již stmívá, takže se vracíme procházkou přes centrum zpět na hostel.
Další den jsme měli v plánu se vydat směr jezero Bled a okolí, ale za 2 h hledání na internetu se nám nepodařilo žádné ubytování v této lokalitě sehnat (respektive v rozumné cenové relaci) a tak měníme plány. Manžel našel ubytování v penzionu na samotě u lesa, v obci Gornji Grad, je to poblíž jiného místa, které jsme měli v „hledáčku“ a tak ho rezervujeme.
2. den – Velika Planina
Po snídani tedy odjíždíme směr Velika Planina, což je kouzelné místo v Kamnických Alpách a zároveň původní pastevecká oblast. Dnes fungující spíše jako živý skanzen, kde v některých chalupách můžete ochutnat čerstvý sýr, nebo kyslé mléko a v jiných se ubytovat. Všude okolo se volně pasou krávy.
Na planinu se dá dostat z vícero míst, nás „recepční“ v hostelu posílá „někam k lanovce“. Před polednem přijíždíme na neplacené parkoviště vsi Stahovica, které je pár metrů od lanovky. U stánku u ní však dnes nevaří a tak zamíříme do jediné restaurace tady – dle ukazatele vzdálené 250 m v kopci. Ochutnáváme místní speciality – jelení guláš a zelňačku s klobásou. Posilněni pak spěcháme zpět k lanovce. (Zpáteční jízdenka stojí 17 €/os., kabinka cca pro 20-30 lidí odjíždí každých 30 minut. Poslední jízda dolů je v 18 h.) Máme štěstí, vešli jsme se, i když jsme jak sardinky. Za chvíli jsme již nahoře. Dál již vede pouze sedačková lanovka pro 2 osoby jezdící nepřetržitě, nebo můžete jít pěšky. Výstup a nástup je možný ve dvou výškových úrovních. My vyjeli až nahoru a tam si udělali túru. Bohužel u většiny turistických ukazatelů nemáte uvedeno, jak daleko dané místo je, nebo kolik času vám to zhruba zabere. Takže jsme si prošli Velikou planinu s dominantou dřevěné kaple Panny Marie Sněžné a pak okruhem sešli až ke kabinové lanovce. Bylo tam opravdu nádherně, škoda, že jsme neměli víc času.
Cestou jsme se ještě zastavili u kláštěra v obci Gornji Grad a pak již prašnou cestou jeli k našemu ubytování na samotě v kopcích. Vzhledem k tomu, že i nadále nenalézáme ubytování, kde jsme chtěli a i počasí vypadá v této oblasti na deštivé, rezervujeme si ubytování na 3 dny na jihu u moře – v Koperu.
3. den – Hrad Predjama a Koper
Za deště vyrážíme na dálnici vedoucí okolo Lublaně až k pobřeží. Postupně se vyjasňuje a tak když projíždíme okolo jeskyní Postojna, odbočíme k nim. Je u nich ale taková fronta, že to vzdáváme. Já jsem v nich před 13 lety byla. Pokud jste v žádných tak rozlehlých jeskyních nebyli, určitě stojí za to.
My jedeme raději k hradu Predjama. I tady je značně plno a tak nás posílají parkovat pod kopec na louku. U hradu je také fronta, ale zdá se nám přijatelná. Prý tu normálně takový nával nemívají, může za to zřejmě zhoršené počasí. Vystojíme si tedy řadu (již ve vedru a pražícím slunci), zaplatíme lístek 14,90 €/os. a s audioprůvodcem (v češtině) míříme do tohoto unikátního, původně gotického hradu. Je specifický především tím, že jedna jeho část je před jeskynním komplexem a další vytesaná do skály.
Jen co skončíme s prohlídkou a vyjdeme z hradu, začíná opět poprchávat a tak spěcháme k autu. Jakmile nastoupíme, spustí se liják. Déšť dorazil už i sem.
Do Koperu přijíždíme po 16 h. Před ubytováním stojíme jen chvíli pro vyložení věcí. Pak manžel jede na parkoviště za tržnicí, kde se dá parkovat jen za 1 €/den. Je to nedaleko centra.
V podvečer se jdeme projít. Koper je malé přístavní městečko se zachovalým historickým centrem. Největším a hlavním náměstím je Titovo. Najdete tu Pretoriánský palác, Palác Loggia a katedrálu Nanebevzetí se zvonicí a rozmanité architektonické styly – od gotiky až po baroko. Z náměstí je to blízko k ostatním zajímavým místům i k přístavu. Kromě malebných úzkých uliček, tu mají i mini městskou pláž.
4. den – Koper a Izola
Dnešek je ve znamení odpočinku. (Ačkoli i tak jsme ve finále nachodili cca 15 km.) Procházíme hezkými uličkami Koperu a míříme na parkoviště k autu.
Jedeme do Izoly, kterou mám ve vzpomínkách jako vhodnou ke koupání a i aktuálně se zdá, že by to tam nemuselo být špatné. Parkujeme na jejím okraji a brouzdáme se uličkami okolo kostelíka až k pláži. Na městskou pláž je vcelku dlouhá. Hlavně tu máte možnost ležet, kromě betonu a kamenů, i na trávě a ve stínu stromů. Nicméně jsou tu pouze 2 bistra, za WC a sprchu se platí, ale jinak je to tu příjemné. Na začátku moře jsou kameny, ale můžete využít některé z mol a podobných vstupů a vyhnout se jim.
Po koupačce a relaxu jsme se v podvečer šli projít podél moře a přístavu. Na pobřežní promenádě najdete množství restaurací s rozmanitou kuchyní. My si vybrali italskou s letní zahrádkou s výhledem na moře. Jinak je Izola podobná jiným středověkým přístavním městečkům s bludištěm úzkých uliček, kde je příjemný chládek i ve dne.
5. den – Portorož a Piran
Portorož
Portorož je letoviskové městečko postrádající historickou část. Podél pobřeží je to jeden hotel za druhým. Nicméně pokud byste se chtěli jen slunit a užít si i písečnou pláž, je to vhodná lokalita. Toto místo hojně využívají rodiny s dětmi. Je tu pro ně i dětské hřiště. Písek sem ovšem byl dovežen a pláž je od moře oddělena kamenným chodníčkem. Z obou stran pláže kotví lodě. Koupat se můžete i dál mimo písečnou pláž, podél moře je nespočet lehátek se slunečníky, patřící k jednotlivým restauracím a hotelům. Nás tohle místo ale nijak nezaujalo a městečko jako takové za prohlídku nestojí, takže ho brzy opouštíme.
Piran – Fiesa
Přejíždíme k městu Piran a parkujeme poblíž pláže Fiesa (1 €/hod.), kam se jdeme vyrelaxovat k moři. Za nás je to menší útulné místo pro koupání. K ležení je tu louka s několika málo stromy a pár stánků s občerstvením. Vstup do moře je po betonových schůdcích se zabrádlím. Pro nejmenší děti to tu ale není.
Piran – město
Později odpoledne přeparkováváme do parkovacího domu (Parking garage Arze), který je blízko městských gotických hradeb. Určitě doporučuji jít i na hradby (2 €/os.), odkud máte výhled na město jako na dlani. Procházkou pokračujeme k dominantě města – kostelu sv. Jiří a zvonici, tyčícím se na kopci nad mořem, odkud je též malebný výhled na všechny strany. Scházíme dolů a jdeme po nábřeží okolo novogotického majáku až k Tartinoho náměstí (Tartinijev trg), jež je centrem města. Stojí kolem něj hned několik významných budov – Benátský dům, Městský palác, pár kostelů, a do přístavu to je coby kamenem dohodil. Usedáme na zahrádku jedné z restaurací právě na náměstí a užíváme si atmosféry při dobré večeři a pití. Piran je právem jedním z nejnavštěvovanějších přímořských městeček.
Pokud zatoužíte se svlažit i ve městě, lze si zaplavat např. pod skálou pod kostelem, kde je kamenitý břeh. Spousty lidí se však koupalo rovnou u nábřeží, podél promenády.